Pryč s tanečními mýty! - Balladine
326
post-template-default,single,single-post,postid-326,single-format-standard,ajax_fade,page_not_loaded,,select-theme-ver-4.1,wpb-js-composer js-comp-ver-5.0.1,vc_responsive

Pryč s tanečními mýty!

Když někomu novému povím, že otevíráme kurz klasického baletu, často se setkám s reakcí: „Ále, to já nemůžu tancovat, nikdy jsem to nedělala a jsem už stará/nemám správnou postavu/nemám dispozice…“ Když se řekne balet, člověk si představí dokonalou éterickou balerínu vznášející se na jevišti na špičkách, oděnou v bílé tutu, jak tančí roli Odetty, Julie, Giselle nebo roli Aurory jako skvělá baletka Alina Cojocaru zde:

Ano, je to krásné. Skrývá se za tím ale mnoho let fyzické i psychické dřiny a je také pravda, že většina z nás takového vrcholu nikdy nedosáhne. Ovšem která z nás by se tomu růžovému snu  nechtěla alespoň přiblížit?

Zkuste prosím prostě přijmout myšlenku, že balet je obecně tanec jako každý jiný. Balet má v dnešní době mnoho podob a mnoho forem, od té vrcholové až po „odpočinkovou“. Pokud se jako tanečnice smíříte s tím, že jste nezačala tancovat ve třech letech, tudíž z vás už pravděpodobně nikdy nebude primabalerína, a chcete tančit hlavně pro zábavu a radost z pohybu, pak jste splnila všechny potřebné předpoklady a můžete začít! Nikdo vám nebude zazlívat, že například nezvednete nohu až k hlavě, a také vás nikdo nebude nutit tančit na špičkách.

Máte přesto pocit, že balet na vás klade příliš velké požadavky? Není tomu tak! Pokusím se objasnit pravdu o těch nejčastějších mýtech, které slýchám:

1) PRO BALET JSEM MOC STARÁ.

Pro balet nejste nikdy stará (či starý!). Je lhostejné, jestli je vám dvacet nebo pětapadesát, když začínáte. Znovu si prosím v duchu zopakujte, že v tomto je balet tanec jako každý jiný. Je pravda, že čím je tělo starší, tím méně ohebné bývá, ale přesto má pořád velkou schopnost regenerace. Pro zajímavost: žákyně primabaleríny Adély Pollertové v jejích pražských hodinách zvládly  všechny během jednoho semestru nacvičit provaz, a to se jejich věk pohybuje právě mezi 20 až 50 lety. 

2) PRO BALET JSEM MOC TLUSTÁ.

Ach, to opravdu nejste. Neexistuje žádná „správná hmotnost“ nebo „správná postava“, dokonce ani pro baleríny ne. I přesto, že se učitelky na konzervatořích stále snaží tvrdit opak. Nevěříte? Říkáte, že všechny baletky jsou anorektičky a jinak balet tancovat ani nejde? Pravda, pro vytvoření té dokonalé éterické iluze na jevišti by měla profesionální baletka nějak vypadat. Není to ale nezbytně nutné. Pro ilustraci jsem si dovolila vypůjčit tyto fotografie ruského souboru The Big Ballet. Myslím, že tanečnicím souboru se krásně podařilo zbořit mýtus o štíhlosti nutné pro balet:


Uznávám, je to trochu extrém a není to zrovna éterické, ale vidíte, že i vrcholnou formu baletu – tanec na špičkách, může dělat každý. S tímto souvidí další mýtus:

3) NEMÁM DOSTATEČNÉ DISPOZICE.

Tělesné dispozice k taneční technice jsou pro balet nepochybně důležité, pravděpodobně důležitější než pro jiné druhy tance. Dokonalé dispozice ale má jen velmi málo tanečnic. Naopak často se stává, že dívky s původně nedostatečným vytočením kyčlí a plochými nárty se časem vypracují na sólistky souborů. Například moje kamarádka vystudovala konzervatoř a nikdy necítila žádný problém, který by jí v tanci bránil. Až po několika letech od absolutoria jí ortoped sdělil, že má prý dispozičně omezenou pohyblivost kyčelních kloubů… Sama se tomu diví.

 Tolik k mýtům týkajícím se klasického tance. Doufám, že jsem aspoň trochu zmírnila váš strach začít se věnovat tomu nejladnějšímu, nejromantičtějšímu tanci, jaký existuje.

 

No Comments

Post a Comment